Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře. Na rozhovor s Vladimírem Kafkou jsem se těšil dlouho. Už z jeho knih nebo videí na YouTube je zřejmé, že má mimořádný dar inspirovat druhé.

Kdybych měl popsat jedním slovem osobní setkání s ním, použil bych slovo ŽIVOT. Z Vladimíra Kafky prýští Život. Vědomí, Přítomnost, Láska. Jak Vladimír říká, rozhoduje se být denně právě Láskou. Bylo pro mě velkým zážitkem vidět Lásku v praxi. Vidět a slyšet ho odpovídat Naživo (pozn. – je autorem knihy s názvem Život naživo).

Vladimíre, vy pracujete hodně se smrtí. Jak se smrti nebát?

„U smrti nesmíte být povrchní. Je nutné zaměřit se do její podstaty. Kdybych „na efekt“ říkal, že miluji smrt, to bych byl úchylný nekrofil. Mluvím zde o hloubce, povaze a poslání smrti. Otevření se vůči smrti ohromně pomáhá životu. Jakmile se budeme pohybovat na povrchu a bát se smrti, hrozit smrtí, vydírat smrtí, léčit smrtí nebo dokonce trestat smrtí, nikam se nedostaneme. Když chcete užívat všech vymožeností života, je nezbytné se ponořit i do hlubiny smrti. Zde se všichni jednou spojíme.“

Co je zlomovým okamžikem, kdy víte, že se lidé vyléčí?

„Většinou se to pozná hned při první návštěvě. Nedá se to ale nazvat zlomovým okamžikem. Je to spíše výraz okamžiku. I kdyby byl dotyčný člověk v katastrofálním stavu, tak sílu života poznáte v jeho očích, podle jeho zájmu, v touze žít, zkrátka v jeho „tahu na bránu“. Spatříte to v jeho zářivé opravdovosti. Rozeznáte to i podle toho, zda dotyčný přijde společně se svou rodinou, kdy všichni mají dychtivý zájem zvládnout těžkosti na cestě k uzdravení. Těch slibných aspektů je mnoho, ale věštec samozřejmě nejsem.“

Jakou jednu věc můžeme pro svoje zdraví všichni udělat?

„Už to bylo mnohokrát řečeno – dluh lásky na sobě je evidentní. Je psáno: „Zaplatíš do posledního halíře.“ A „do posledního halíře“ znamená být láskou ke všemu na sobě. Proto si my, každý z nás, zasloužíme obrovskou pozornost a bezpodmínečnou lásku. Zejména je záhodno jí zacílit právě tam, kde chybí, což většinou bývá naše nemoc.“

Píšete, že čím více člověk prožívá Život, tím méně potřebuje bylinek a vnějších léčebných věcí. Je to tedy primárně o Životu?

„Především. Protože čím více projevujete Život, tím víc ho přitahujete. Život plodí život. Čím více projevujete strach, tím víc ho tvoříte. Čím více projevujete lásku, tím víc lásky přitahujete. Takže je to o nejvyšší projevené pozornosti vůči všemu. Když do své pozornosti zahrnete všechno z pohledu lásky, tak se tato původní síla projeví kdekoliv, v čemkoliv a u kohokoliv.“

Také mě ve vaší knize zaujalo, že píšete, že se máme těšit na budoucnost a vycházet z minulosti. Že přítomnost je vlastně všechno…

„Přítomný okamžik je vlastně duchapřítomnost. Nemluvím až tolik o časovém údaji, ale spíše o uvědomění nebo lépe o všeobsáhlosti. My jsme však z ducha vyrobili převážně jen přítomnou časovost. Čas a prostor sice vychází z duchovní energie vědomí, ale je to stejné, jako kdybychom Slunce místo na obloze hledali v podzemí. Odrazy paprsků tam snad nalezneme, ale samotné Slunce pochopitelně ne.

Stejně jako naše tělo a buňky jsou výsledkem tvorby energie našeho ducha, tak duchapřítomnost znamená zdroj existence tří částí naší bytosti – podvědomí, vědomí a nad-vědomí. Nebo chcete-li, minulosti, současnosti a budoucnosti. Duch se nad těmito třemi částmi rozprostírá a přitom je soustřeďuje do svého ohniska, středu.

Problém může nastat, pokud jsme pořád myšlenkami v minulosti, nebo když stále sníme jen o budoucnosti.  Jako duchovní bytosti jsme totiž obsaženi jak v minulosti, tak i v budoucnosti, ale je nutné si to uvědomovat a to lze jen právě teď. Duch je přítomen v každém vědomém činu a je lhostejné, v jaké časovosti se tento čin děje. Často na naši trojjedinost zapomínáme. Na ducha, na duši a na mysl jako součást této nádherné vesmírné kompozice. Příznačně je to popsané i v Bibli, kdy Ježíš říká Petrovi: „Než kohout ráno zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Tento výrok jistě neznamená, že by nebohý Petr třikrát opakovaně po sobě před někým zapřel Krista. Je to výstižný obraz toho, jak Petr Ježíše zapřel v sobě nejprve na duchu, potom na duši a nakonec i ve vlastní mysli. Stalo se tak dříve, než stačilo vyjít Světlo poznání. Nikoliv Slunce na nebi. Život prýští zevnitř, ne vně nás. Smrt spočívá rovněž uvnitř naší bytosti, a to již od narození a ne někde venku. To je skutečná duchapřítomnost.“

Když už jsme u duchapřítomnosti, jak se vlastně díváte na meditaci?

„To, co se všeobecně považuje za meditací, ve skutečnosti žádným meditačním stavem není. Meditace by neměla být desetiminutovým cvičením v tělocvičně, které je vytrženo z každodenního shonu. Pod meditací si představuji spíše přirozeně radostné konání v průběhu každého dne nebo upřímný a srdečný smích. Na-rovinu řečeno, meditací by měl být celý náš život a ne několikaminutové potlačování neposlušných myšlenek. Radostné a světlé okamžiky v prožívání, naplněné spokojeností, to je podle mě ta nejvyšší forma meditace.“

Jak najít v sobě stav celoživotní meditace vás naučím zde.

A jak si tedy tvořit život?

„Každé ráno se probuďte a rozhodněte se, kým ten den chcete být. Mé rozhodování je asi snazší, protože když od rána do večera pracuji s nemocnými lidmi, tak je jasné, kým mám být. Protože často pracuji se smrtí, tak chci být zdrojem Života. Smrt mi umožňuje s radostí život používat. Ne snad, že bych smrt nutně potřeboval, ale mám ji rád a vysoce si ji vážím. Přijímám ji s pokorou, ale nevytvářím ji. Snažím se na smrt nahlížet v kráse a transformovat ji v život. Spolu pracujeme pro Život. Zkrátka 1 + 1 = 1.“

Dokončení rozhovoru příště.

Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/